Proč jsem se rozhodla psát blog?

Když jsem si položila otázku, při čem se mi nejvíce rozsvítí oči? O čem nejvíc vyprávím, co mě naplňuje? Tak to bylo cestování a zároveň psaní i čtení! Proto taky cestovatelský blog Seber odvahu.

Psaní, čtení a cestování mě provází vlastně celý život

Pamatuju si druhý stupeň na základce, kdy mi všemi příliš neoblíbená učitelka Chábová řekla, že mám pěkný sloh. Tehdy jsem to tak nějak přešla. Ale ono si mě to psaní vždycky nějak našlo. Po gymplu mě na žurnalistiku nepřijali, ale tak když ne psaní, tak vyšlo čtení – dostala jsem se na Informační studia a knihovnictví. Knížky byly totiž další můj obrovský koníček, kolikrát jsem si je šla po škole půjčit spolu s časopisy a ještě ten den jsem je v knihovně vrátila přečtené a odnesla si další štos.

Ale zpět k tomu psaní…

Při vejšce jsem měla hodně brigád, ať už psaní projektů, správa webu o HR, psaní článků. Když byl Vojtovi rok a půl, začala jsem pracovat v interní komunikaci v O2, tam jsem psala denně a témata byla různá – technologie, novinky, bigdata, videotéka, O2 TV, nadace. Pak jsem v interce pokračovala na Letišti Praha, věnovala jsem se i copywritingu třeba pro Mall a taky jsem psala HR texty a věnovala se HR marketingu v Lidlu.

Cestování rozšiřuje obzory a tolik se toho o sobě samých dozvíte…

A ten svět korporátů mě semlel…

V září 2022 jsem se vlastně ze dne na den rozhodla, že budu konečně psát o tom, co mě fakt baví a naplňuje. A to je jednoznačně cestování. Za pár dnů (2/2023) mě čeká další cesta, tentokrát na Madeiru, kterou jsem už dlouho měla na svém cestovatelském listu přání. Když jsem si to tak sepisovala, cest za hranice České republiky mám za sebou více než sto. Nikdy jsem ale neopustila Evropu. Což se letos chystám změnit a na jeden den se podívat do Maroka. Uvidíme, jestli to vyjde.

Každopádně proto vznikl můj blog Seber odvahu. Byla to souhra možná náhod, snad logických kroků. Po více než deseti letech v korporátech jsem bohužel skončila na antidepresivech, s panickou atakou, úzkostmi a neschopenkou na krku. A ještě předtím, než se to celé úplně sesypalo, mi pomáhalo psát o cestách. Když jsem na nich zrovna nemohla být, tak aspoň vzpomínat, sdílet příběhy z cest a procházet fotky.

A chci v tom pokračovat, psát nejen o našich zážitcích z cest, ale třeba i sdílet tipy, co do letadla, jak se vyznat na letišti, natáčet videa a pomáhat ostatním mámám nebát se, sebrat odvahu a jet s dětmi. Zároveň mám ráda i být na cestách sama. Třeba sbalit batoh a na víkend odletět do Kodaně. Nebo jet sama na Šumavu a toulat se přírodou.